říká o složité léčbě ušního šelestu, který postihuje 10 až 15 procent populace, ORL specialistka Maja Stříteská z Chrudimi. Šelest neboli tinnitus se projevuje pískáním, hučením, duněním, zvoněním či jinými zvuky v uších a provází člověka životem jako nepříjemný a v mnoha případech i věrný společník. Žádné zaručené postupy léčby neexistují, neboť šelest ovlivňuje příliš mnoho proměnných. Přesto však skepse není na místě, neboť úspěšná rehabilitace může výrazně ovlivnit vnímání šelestu a tím zlepšit kvalitu života pacienta.
Paní doktorko, jak dlouho se zabýváte léčbou šelestů?
Léčba je v případě ušních šelestů silné slovo. Já pacientům můžu nabídnout spíše rehabilitaci šelestu. Snažím se ovlivnit především kvalitu života pacienta se šelestem a pokud možno šelest „modelovat“. Kauzální léčba je v drtivé většině šelestářů nemožná. V mnoha případech ale lze rehabilitací šelestu jeho intenzitu a někdy i frekvenci modelovat. Ale i to se nedá brát za bernou minci. Někdy se šelest může vyvíjet sám o sobě, nehledě na naši snahu. Bohužel. Nikdo z nás, lékařů, zatím nemůže pacientovi v úvodu léčby, či spíše tedy rehabilitace, nic slíbit. Ačkoliv to často pacienti očekávají, nebo chtějí…
Kolik pacientů s tinnitem vám již prošlo rukama?
Mluvit o počtu pacientů není podstatné, v péči o šelestáře je počet bohužel ukazatelem ničeho.
Jak to? Přece v medicíně platí, že každá zkušenost se počítá. Nebo je šelest tak individuální, že se zkušenosti lékaře nedají zobecnit? Léčba jednoho pacienta nemusí být úspěšná v případě jiného?
Opravdu není počet pacientů podstatný. Téměř každý ORL lékař má desítky, někdy až stovky pacientů se šelesty. Ale podstatné je, zda se o tinnitus a jeho „léčbu“ daný lékař zajímá více. Aby měl povědomí o chemii tinnitu a díky tomu uměl alespoň trochu šelest i šelestáře pozitivně ovlivnit.
Provozujete v Chrudimi ORL ambulanci TINNITUS, s.r.o. Jakou péči pacientům nabízíte? Jde o komplexní péči – i s návazností na jiná specializovaná pracoviště?
Ovlivněním ušních šelestů se intenzivně zabývám několik let. Bohužel to neznamená, že bych měla nějaký návod, jak určitě pacientům pomoci. Můžu jen nabídnout to, co dnešní medicína umí. Tedy ovlivnění šelestů medikamentozně (léky), dále terapeutickým laserem, fyzioterapií, hyperbarickou komorou, metodou rTMS (pozn. red.: metoda repetitivní transkraniální magnetické stimulace), výhledově tDCS, psychoterapií. Z toho vyplývají i spolupracující obory. Důležití v ovlivnění šelestů jsou neurologové, fyzioterapeuti, lékaři indikující a obsluhující barokomory, psychiatři.
Metodou rTMS se zabývají ve Všeobecné fakultní nemocnici v Praze. Posíláte tam svoje pacienty?
Teprve v poslední době se mezi mými pacienty objevilo pár průkopníků, kteří rTMS chtějí zkusit klidně zkraje léčby a nechtějí si to ponechat jen jako možnost na jindy. Takže teď mám pár prvních vlaštovek.
Zmínila jste se také o metodě tDCS. Co to je?
Zkratka tDCS znamená Transcranial direct-currentstimulation (pozn. red.: neurostimulace určitých mozkových center pomocí elektrod, transkraniální stimulace stejnosměrným proudem). S aplikací tDCS se počítá na psychiatrické klinice ve Všeobecné fakultní nemocnici. Pokud se najdou pacienti, kteří to budou chtít zkusit,tak tuto možnost mít budou. Doufáme, že efekt bude ještě více cílený než u metody rTMS. Možná i samotná procedura by mohla být více komfortní. Existují i uživatelské „tDCSkity“, přístroje pro použití v ambulancích či doma. O zakoupení přístrojů pro své pacienty také uvažuji. Ale nejdříve bude možnost právě ve Všeobecné fakultní nemocnici.
Jaký postup byste doporučila tomu, u koho se náhle objeví tinnitus? Kam má v prvé řadě jít? Co nemá zanedbat?
Tak v prvé řadě samozřejmě na ORL, a to ihned, pokud je šelest slyšitelný déle než 2 až 3 dny po většinu dne nebo noci. Nejlépe do týdne od jeho vzniku. Vidíte, jak malý je časový interval na to, aby byl šelest co nejlépe ovlivnitelný…
To tedy ano. Málokdo, koho to náhle poprvé potrefí, se dokáže do tří dnů zorientovat…
Máte pravdu. Mnoho pacientů čeká třeba i tři měsíce, zda to samo nezmizí. Celou dobu ale šelest vnímají negativně, pozorují ho, v podstatě se ho bojí čím dál tím víc a nevědomky si ho tak posilují, fixují. Pak přijdou ve chvíli, kdy už třeba nespí, šelest jim zásadně zasahuje do života a doufají, že se to dá vyléčit. Zrovna tento týden mi přišla jedna pacientka, dost nešťastná, která se velice divila, proč nejsou třeba v televizi nějaké informační akce, aby lidé věděli, že mají jít co nejdříve k lékaři. Trochu úsměvné je očekávat, že o tinnitu půjdou v televizi informační spoty, ale na druhou stranu je smutné, že povědomí o tinnitu je mezi lidmi na tak nízké úrovni. A stejně tak je nízké povědomí o tom, jak pečovat o tak cenný dar, jako je sluch. Zbytečně ho nepřetěžovat, nestresovat nesmyslným hlukem. V dnešní době je bohužel kolem nás často doopravdy naprosto nesmyslný hluk, všude kolem nás – na veřejných akcích, třeba i v kinech, dokonce na tanečních či všelijakých soutěžních akcích, a to i pro malé děti. To mi přijde jako jedno z nejhorších zahrávání si s lidským sluchem – děti nevědí, co jim hrozí… Dnešní doba je velice náročná, nejenom pro sluch, ale i pro mozek. Neustálý stres, spěch, to všechno nám nepřidává.
Ve světě existují telefonické linky první pomoci při tinnitu. Provozuje je například Tinnitus liga v Německu, RNID institut ve Velké Británii apod. Myslíte, že by bylo vhodné zavést linku i u nás?
Nebyl by to špatný nápad. Určitě by to mnoha lidem pomohlo se rozhodnout, co dělat. Nebo by je alespoň někdo uklidnil ve chvíli velké úzkosti.
Paní doktorko, co tedy má dělat ten, koho šelest vyloženě psychicky drtí – nemůže spát, má úzkostné stavy, hroutí se mu rodinné zázemí či má problémy v práci?
Na nic nečekat a poprosit buď ORL lékaře o léčbu úzkostného či depresivního stavu, nebo jeho prostřednictvím se dostat k odborníkovi – psychiatrovi, který dobře rozumí „chemii“ mozku a dokáže správně zvolenou léčbou často vnímání šelestu zlepšit. Problém tinnitu zná většina psychiatrů.
V posledních letech šelestářům opět svitla nová naděje – v podobě látky AM-101, kterou vyvíjí a testuje švýcarská společnost AurisMedical. Pokud vím, do testování se zapojila i ORL pracoviště v České republice. V čem spočívá princip léčby? Jaký druh tinnitu může tento gel ovlivnit?
No tak to je spíš dotaz na ty, co látku testují, či přímo na firmu AurisMedical. Ale dle veřejně dostupných informací by to měl být antagonista glutamátu. Zjednodušeně řečeno se gel aplikuje přímo do středouší, odtud by měl okénky kochley difundovat přímo do kochley a tam pak inhibovat (pozn. red.: tlumit) patologicky excitovaný (pozn. red.: vybuzený) kochleo-neuronální přenos, který je často hodně vyjádřen u akutního šelestu. Je to sice naděje, ale dle zatím provedených studií s antagonisty glutamátu podávaných p.o. nebo i.v. nemůžeme očekávat velké zázraky… I když skepse taky vůbec není na místě. Jestli to někomu pomůže, bude to velký úspěch.
Paní doktorko, myslíte si, že je vhodné, aby se šelestáři pravidelně stýkali a vyměňovali si zkušenosti? Nebo mají naopak na šelest zapomenout, snažit se ho nevnímat a nezabývat se jím?
Obojí. Určitě se nezabývat pozorováním toho, co jim vadí – tedy hledáním šelestu, pozorováním, jaký je, jak se vyvíjí. Stýkat se ale s lidmi, co jim rozumí, je v pořádku. Ono často je pro člověka důležité i to, že se má komu svěřit, že je někdo ochoten stesky poslouchat. I když třeba řešení nemusí přijít.
Všimla jsem si, že v rámci Vaší ambulance nabízíte také tinnitus poradnu. Jak poradna funguje?
V poradně mám pro šelestáře vyhrazený čas, minimálně na první setkání, ale i na dalších schůzkách. Pokud má šelestář problém, snažím se ho v klidu vyslechnout, nad problémem se zamyslet a hledat cestu. Lékař, který se šelestům nevěnuje, nebude ochoten věnovat pacientovi tolik času. Lehce pak sklouzne k paušalizaci: „Musíte si na to zvyknout, nedá se to léčit.“ To nového šelestáře mnohdy hned na startu zlomí, psychicky zlikviduje a šelest má vyhráno.
Může se k Vám do ambulance objednat kdokoli z České republiky?
Mám šelestáře opravdu z mnoha vzdálených měst v ČR. Ale pro šelestáře je důležité si uvědomit, zda v jeho okolí není taky někdo, kdo se tomu víc věnuje. Péče při zhoršeních či výkyvech je pak pro obě strany jednodušší, i co se logistiky týče. Nikdo z nás ORL lékařů nemůže nabídnout nějakou zázračnou či zaručenou léčbu, nicméně je podstatné, aby ošetřující lékař věděl, s čím pracuje, aby sledoval trendy, aby prostě měl o dané téma zájem.
Podle nedávné studie nemá gingkobiloba žádný výrazný efekt na tinnitus. Co si o tom myslíte?
To si úplně nemyslím, třeba v kombinaci s laserovým ošetřením se zvyšuje citlivost kochley k účinkům laseru. A mám i pár lidí, kteří se po EGB 71 doopravdy zlepšili. Zda zafungovalo placebo, či daná látka, nikdy nevíme, v denní péči neděláme dvojitě zaslepené studie… Někdy je nejdůležitější jen správné načasování a vytipování jedinců, kteří budou mít z určité látky nebo postupu v určitou dobu nějaký benefit. Někdy u některých léků nebo postupů dojde k výraznému zlepšení, někdy se stane, že pacienti přestanou šelest slyšet úplně. I ti se ale mohou po určité době vrátit s rekurencí (návratem) šelestu. U šelestu nemáme nikdy vyhráno. U péče o šelest neexistují žádné zaručené postupy, je tam mnoho proměnných. Každý pacient je jiný, každý má jinou „chemii mozku“. Péče o šelestáře je velice psychicky náročná i pro lékaře, proto se jí v našich ORL kruzích věnuje méně kolegů.
Děkuji a přeji mnoho sil v boji s tímto nepříjemným společníkem Vám i Vašim pacientům
