Signály uvnitř mozku, vztahující se k pískání v uších, byly vůbec poprvé detailně zmapovány a popsány. Stalo se tak v případě muže s tinnitem, který podstoupil speciální zákrok, kdy mu vědci umístili 164 elektrod přímo na mozek, aby díky nim našli příčinu jeho častých epileptických záchvatů. Vědci z univerzity v Newcastlu porovnávali činnost mozku pacienta v obdobích, kdy tinnitus vnímal velmi hlasitě, s chvílemi, kdy byl tinnitus naopak klidnější. Ukázaly se tak rozdíly, které překvapivě zasahují širokou škálu oblastí v mozku. Studie byla publikována v časopise Current Biology.
Tinnitus, nepřetržité pískání v uších, které slyší pouze pacient, trápí v současné době asi 10% dospělé populace ve Velké Británii (podobně je tomu i v České republice). U jednoho procenta pacientů jde o závažný tinnitus, který velmi ovlivňuje kvalitu jejich života. Šelest mívá často podobu vysokého tónu, ale může se jednat v podstatě o jakýkoli zvuk od hučení, šumění až po syčení apod. V mnohých případech je tinnitus spojen s částečnou ztrátou sluchu, často v důsledku expozice hluku a poškození vláskových buněk ve vnitřním uchu, které přeměňují zvukové vlny na nervové vzruchy. Mozek se přizpůsobí těmto ztrátám tak, že posílí určité typy svých aktivit a začne si sám vytvářet a zesilovat zvuky, kterých se mu nedostává díky neaktivitě poškozených vláskových buněk. Tinnitus je tak dle novějších teorií prakticky přirovnáván k fantomovým zvukům.
Dřívější výzkumy užívaly k určení změn v mozku pacienta klasické zobrazovací technologie, jako např. funkční magnetickou rezonanci. Vědci se proto chopili této mimořádné příležitosti a v rámci nové studie využili výše zmíněné elektrody, které jsou mnohem přesnější. Jiné vědecké týmy dosud tuto metodu aplikovaly pouze u laboratorních zvířat a v minulosti proběhla i jedna podobná studie u pacienta s tinnitem, která byla součástí výzkumu nové metody léčby tinnitu a byly při ní použity pouze 4 elektrody.
Barevné kroužky ukazují místa, kde intenzita různých rytmů aktivity mozku koreluje s intenzitou tinnitu zkoumaného pacienta. Zdroj: bbc.com
Rozsáhlá zobrazení aktivity mozku u pacienta s tinnitem, která přinesl tento výzkum, byla vlastně dílem štěstí. „Jde o mimořádný případ muže, který souhlasil s invazivní formou monitorování mozku kvůli těžké formě epilepsie a který zároveň trpí i hučením v uších,“ řekl doktor Phillip Gander z americké univerzity v Iowě. Padesátiletému muži s nezvladatelnou epilepsií byly implantovány elektrody napříč levou mozkovou hemisférou na dobu dvou týdnů.
Základem studie byla metoda manipulace tinnitu s názvem „residual inhibition“. V průběhu dvou dnů výzkumníci celkem šedesátkrát pacientovi pustili do sluchátek třicetivteřinový „výbuch“ hluku. Zhruba v polovině případů byl pacientův tinnitus bezprostředně po „výbuchu“ klidný. „Poté, co jsme měli dostatek dat k porovnání, mohli jsme u pacienta vyobrazit kontrasty v mozkové aktivitě mezi stavem takto potlačeného a normálního tinnitu a odhalit stopy tinnitu v mužově mozku,“ řekl spoluautor výzkumu, lékař a neurolog z univerzity v Newcastlu, doktor William Sedley. Vědci konkrétně zmapovali zvláštní „oscilace“ – rytmické mozkové vlny způsobené některými neurony reagující synchronně s „výbuchem“ – které mají souvislost s tinnitem. „Tyto oscilace se přitom objevovaly převážně v ostatních částech mozku, než ve zvukové oblasti, kde bychom je spíše předpokládali,“ řekl doktor Sedley.
Vědci zdůrazňují, že jde o jednoho konkrétního pacienta s tinnitem a u ostatních se stav může lišit. „Bylo by skvělé, kdybychom takto mohli zmapovat více případů, porovnat výsledky a najít společné rysy a rozdíly. Existuje řada modelů a možných lečebných postupů, které mají za cíl určit tu část sluchové oblasti mozku, která se podílí na vnímání tinnitu. Náš výzkum ale ukazuje, že na tinnitu se nepodílí jen sluchová oblast, ale jsou do něj zapleteny i ostatní oblasti v mozku,“ vysvětlil doktor Sedley.
Profesor Andrew King, neurolog z Oxfordské univerzity, prohlásil, že výsledky tohoto výzkumu jsou velkým krokem vpřed na cestě k rozklíčování mechanismu tinnitu. Zároveň ale dodal, že jde zatím o ojedinělý případ a tinnitus je u každého jedince vysoce variabilní a individuální záležitostí. „Existuje spousta studií na zvířatech, které se zabývají aktivitou neuronů, ale naše práce je do značné míry limitována možnostmi funkční magnetické rezonance. Tento výzkum je velikým posunem, ukazuje velice detailně změny, které probíhají v mozku pacienta – byť zatím jen jednoho – v obdobích, kdy tinnitus je či není pacientem vnímán,“ dodal profesor King.
Vědci se shodují, že překvapivé výsledky tohoto výzkumu jsou jen dalším potvrzením myšlenky, že tinnitus není pouze problémem sluchu či sluchové oblasti v mozku, ale jedná se o mnohem komplexnější záležitost, kterou bude zapotřebí ještě velice detailně prozkoumat.
Zdroj: bbc.com/news/science-environment-32414876
